Češi a ekologie aneb masa se nevzdáme!

Budoucnost planety nevidíme nijak růžově. Na demonstrace ani petice za klima nás neužije. Zato ale poměrně poctivě třídíme odpad, šetříme doma vodou a omezujeme igelitové tašky. Máme k ekologii svérázný vztah, ale o tuzemskou krajinu chceme pečovat.

Češi nehledí do blízké budoucnosti planety s velkou nadějí, pouze 17 % má z toho, co nás čeká, dobrý pocit. Většina se přiklání k názoru, že za třicet let bude existence na Zemi obtížnější.

Data z výzkumu jsou nahraná do našeho nástroje Atlas Čechů. Tam najdete další informace, stačí kliknout:

Co bude v roce 2050 horší?

Spontánně se lidem vybaví v otevřené otázce.

Změna klimatu je problém, nebo bublina?

Tři čtvrtiny Čechů se kloní k tomu, že změna klimatu je reálným a závažným problémem dneška. Mezi pohlavími je ale patrný velký rozdíl – muži jsou ke změně klimatu celkově skeptičtější. Téměř dvakrát častěji než ženy uvádí, že globální oteplování je jen nafouklá bublina. 

Abychom mohli respondentům předkládat takovéhle barevné, jednoduché testíky, museli jsme si k tomu naprogramovat vlastní výzkumný panel. Jmenuje se Trendaro a aktuálně v něm máme registrovaných přes 20 tisíc lidí, kteří naše výzkumy pravidelně vyplňují. A prý je to i baví. 

Změna klimatu je:

Názory na změnu klimatu se mění s věkem. Nejmladší lidé ve výzkumu (18-24 let) spíše vnímají změnu klimatu jako důležité téma, postupně s věkem pocit závažnosti klesá a naopak roste přesvědčení, že je to celé nafouklá bublina. To ale nutně neznamená, že by se starší generace projevovaly ve svém životě nešetrně a naopak mladší lidé výrazněji “zachraňovali planetu”. V konkrétních projevech denního života se projevuje spíš tendence různých věkových skupin upřednostňovat jiné kroky.  

Způsobila změnu klimatu lidská činnost, nebo přirozené procesy?

Většina (60 %) těch, kdo si myslí, že téma klimatické změny je nafouklá bublina, ji považují za důsledek přirozených procesů, tedy spontánně se dějící fenomén, se kterým jako lidstvo nemáme co do činění. A naopak většina (84 %) těch, kdo ji považují za problém, ji přičítají na vrub lidské činnosti. 

Co Češi reálně (ne)dělají pro planetu

Nadpoloviční většina Čechů tvrdí, že následující kroky patří do jejich běžné rutiny: vyhýbání se balené vodě a igelitkám, nošení vlastní lahve na vodu, upřednostnění MHD před autem, šetření vodou v domácnosti, nákupy z druhé ruky, třídění odpadu, vyhýbání se nadbytečným obalům, celkové omezení spotřeby a nákup lokálních potravin. Odpadkové koše jsme ale nikomu nekontrolovali, lidé tak spíš vyjadřují to, že občas recyklují, nebo že třídí nějaké materiály, než že by recyklovali dokonale a vždy. Podobně je třeba chápat i další zkoumané aktivity.

V ostatních krocích vidí smysl minimálně pětina Čechů, aktuálně je ale neuvádí do praxe, ač by v budoucnu rádi. Sem patří vyhýbání se nadbytečným obalům a balené vodě, celkové omezení spotřeby, nákup lokálních potravin a přírodní kosmetiky a vzdělávání o ekologii. 

V čem jsme jako národ poměrně za jedno, je názor na demonstrace za klima. 82 % Čechů se jich neúčastní a nehodlá na tom nic měnit. Podobný nezájem vyvolávají ještě petice prosazující ekologická témata. A pochopitelně v zemi, kde českou kuchyni preferuje 49 % populace, není nijak populární omezení spotřeby masa, jeho podíl striktně odmítá ve svých jídelníčcích snížit víc než polovina strávníků. 

Generační rozdíly: Mladí nosí svoje lahve na vodu, senioři šetří planetu na jiných frontách

Nedá se říct, že by některá generace v námi sledovaných 16 kategoriích excelovala a předčila všechny ostatní, či naopak jiná ekologii zcela zanedbávala.

Zjišťovali jsme ale konkrétní aktivity, nikoliv motivace, proč je lidé dělají. Víme, že starší lidé téma klimatické změny příliš neprožívají a ač se reálně v mnoha ohledech ekologicky chovají, může za tím být také šetřivost.

Vojtěch Prokeš, ředitel výzkumu

Jako vyloženě generační zvyk se jeví nošení vlastní lahve na vodu, což provozují častěji mladí lidé, nejvíc ve věku 18-24 let. 

A naopak šetření vodou v domácnosti (při sprchování či mytí nádobí) je spíš vlastní druhé straně věkové škály. Mezi nejmladší a nejstarší skupinou je obecně posun ve zvyklostech nejlépe patrný. 

Generace Z: Mladí lidé (18-24 let) zanedbávají v porovnání s ostatními věkovými skupinami třídění odpadu, snižování konzumace masa, snižování spotřeby vody v domácnosti, nechtějí přírodní kosmetiku, neomezují lety, nekupují lokální potraviny (což by rádi změnili, jen si to nejspíš nemohou dovolit), zato výrazně častěji podepisují petice. Také se vyhýbají balené vodě, nejvíc ze všech skupin si zvykli nosit s sebou vlastní lahev, a totéž s igelitkami, které pravidelně nahrazují například plátěnými či papírovými taškami. Přitom na otázku “věříte, že můžete vy osobně zlepšit stav krajiny” o 11 procentních bodů častěji než průměr odpovídali “Ano, má to smysl”. Právě tato věková skupina je zdaleka nejoptimističtější v odhadu, kolik toho sami zmůžou pro dobro planety udělat, ačkoliv toho reálně konají (s výjimkou petic, lahví na vodu a plátěných tašek) buď stejně jako ostatní skupiny, nebo spíš méně. 

Důchodový věk (65+): Jsou celkově šetrnější, což může být motivováno také spořivostí, nejen případným zájmem o ekologické dopady. Častěji omezují maso a spotřebu vody v domácnosti (91 % oproti průměru 82 %), častěji jezdí městskou hromadnou dopravou, kterou má část z nich navíc zdarma. Projevují menší ochotu vzdělávat se o ekologii a podepisovat petice a nenosí vlastní lahve na vodu (jen 42 % z nich oproti průměru 64 %), jinak se jejich aktivita příliš neliší od průměru. 

Čemu lidé věří a co reálně dělají

Naprosto zásadní je pocit člověka, že může něco ovlivnit, že i jeho malá troška do mlýna má v globálním měřítku smysl. Zároveň platí, že aktivita a pasivita se odvíjí od názoru na to, zda je klimatická změna reálným problémem, nebo ne. 

Postoj “mohu něco ovlivnit” versus “nezmůžu nic” má velký vliv na reálné chování. Lidé, kteří věří, že mohou něco změnit, dělají častěji všech 16 sledovaných ekologických aktivit. A je to zcela zásadní faktor. 

Velký rozdíl v denním životě lze také pozorovat mezi názorovými skupinami klima-změna je problém versus nafouklá bublina. Ti, kdo považují globální oteplování za problém (v grafu označeni černě), jsou aktivnější v konkrétních krocích, víc třídí, omezují maso, zkráceně vyšší aktivita prostupuje napříč všemi kategoriemi. Pokaždé dělají víc než ti, kdo klimatickou změnu neuznávají (v grafu modře), přičemž těch je ale celkově menšina (24 %).

Černě označujeme aktivity těch, kdo považují klimatickou změnu za reálný problém.
A modře aktivity těch, kdo považují klimatickou změnu za nafouklou bublinu. 

Persóny

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Pro lepší pochopení tématu dali výzkumníci dva výše zmíněné pohledy – jak vnímám budoucnost naší planety a jestli si myslím, že její osud dokážu ovlivnit – do vzájemné souvislosti. Našli tak 4 hlavní skupiny lidí: zodpovědné pesimisty, aktivní optimisty, rezignované a salámisty.

Nejvíc aktivní v ekologických krocích jsou “odpovědní pesimisti”, neboli lidé, kteří sice vnímají blízkou budoucnost černě, ale nehází flintu do žita, naopak cítí osobní odpovědnost a snaží se scénář, který berou jako pravděpodobný, nějak zvrátit. Druzí jsou “aktivní optimisté”, kteří se vyznačují oproti ostatním zejména tím, že častěji chodí na demonstrace za klima. Celkově se ale o ekologii, vzdělávání v oboru a konkrétní petice, zajímají víc odpovědní pesimisté. Na třetí příčce jsou pak “rezignovaní”. Lidé, kteří mají pocit, že oni sami nemohou nic změnit, a zároveň vnímají, že se všechno mění k horšímu. A nejméně se sledovaných kroků, které mají příznivý vliv na životní prostředí, účastní “salámisti” – osoby, které nevěří, že něco zmůžou, ale celkově odhadují, že to se Zemí spíš dobře dopadne.

Snažím se něco změnit, i když budoucnost planety vidím negativně.

20 % Čechů

Nejčastěji mladé univerzitně vzdělané ženy. V životě jsou aktivní (mají hodně koníčků), jsou spokojené, v životě mají štěstí. Myslí si, že mohou přispět k řešení problémů kolem sebe. 

 

Můžu něco změnit, budoucnost planety vidím pozitivně.

14 % Čechů

Spíš muži (61 %) ve věku 30-44 let s VŠ diplomem. S prací, financemi, životem a vztahy jsou spokojení, mají štěstí, žije se tu dobře. Nejčastěji ze všech skupin chodí na demonstrace za klima. 

Nemůžu nic změnit a budoucnost planety vidím negativně.

34 % Čechů

Nepřevažuje žádné pohlaví, věk ani vzdělání. Nejsou v životě spokojení (se vztahy, financemi). Nevěří, že mohou přispět k řešení problémů kolem sebe. 

Nic nezměním, ale někdo jiný to za mě udělá, budoucnost planety vidím pozitivně.

26 % Čechů

Častěji starší lidé 65+ ze středních vrstev. Konzervativní v názorech, zastávají tradiční genderové role.

Česká krajina je na tom zle a nikdo s tím nic nedělá

Naši zemi máme velmi rádi. Jenže tuzemské luhy a háje potřebují větší péči – pouze 4 % Čechů si myslí, že jsou na tom teď skvěle, a jen 7 % soudí, že současná vláda a EU něco pro zlepšení dělají.

Konkrétní problémy české krajiny

Respondenti rozřazovali konkrétní problémy, které jsme jim předložili, do čtyř kategorií: Velký problém, tak trochu problém, není to problém a nevím. 

Nadpoloviční většina vnímá téměř všechny předložené jevy jako závažné problémy. Nejpalčivější tři představují: chemie a pesticidy v prostředí, vymírání včel a hromadění odpadků. 

Jedině těžbu uhlí Češi nepovažují za významné ohrožení prostředí. Přitom platí, že kdo má osobní zkušenost se znečištěným ovzduším, ten je vůči uhelnému průmyslu kritičtější. 

Zkusili jsme ještě další metodu. Zeptali se respondentů, jaké problémy české krajiny se jim vybaví, a nechali je volně vypisovat do prázdného pole. 

Tento druh otázky totiž zapojuje jiné oblasti mozku. Zatímco u určování závažnosti jednotlivých jevů zafungovalo tzv. pomalé myšlení, tedy racionální úvaha, při jmenování prvního, co respondenty napadne, převládá tzv. rychlé myšlení neboli podvědomí. To pracuje s obrazy, symboly a emocemi.

Vojtěch Prokeš, ředitel výzkumu

Některé jevy, které lidé považují za důležité, když se jim předloží, jim samy od sebe na mysl nepřijdou. Sem patří například vymírání včel či nedostatek pitné vody. Naopak jiným problémům nepřisuzují lidé v konkurenci dalších témat prioritu, ale zato jim vytanou hned – typicky sucho.  Což je pro podvědomí uchopitelnější. Snadněji se nám vybaví žlutá tráva na zahrádce, vyschlá studna a mizející potok, než nedostatek pitné vody či umírající včely, o nichž jsme sice slyšeli, ale na vlastní oči jsme je spíš neviděli. 

Největší problémy české krajiny spontánně:

Zažít sucho? VADÍ!

Osobní přímá zkušenost s některým z problémů, které českou krajinu sužují, ovlivňuje názory lidí nejen na stav naší přírody, ale i na světové otázky – globální oteplování a jeho příčinu. Jinými slovy, kdo nemá čím zalévat záhonek, spíš věří, že je změna klimatu reálným problémem.

Lidé, kteří zažili sucho (trochu nebo hodně)

  • Jsou celkově pesimističtější k budoucnosti planety. 
  • Častěji považují změnu klimatu za reálný problém. (83 % versus 76 % průměr) a častěji ho považují za důsledek lidské činnosti (77 % versus 72 % průměr). 
  • Mají mírně negativnější názor na stav české krajiny. 

Lidé, kteří, zažili znečištěné ovzduší (trochu nebo hodně)

  • Jsou celkově pesimističtější k budoucnosti planety. 
  • Častěji považují změnu klimatu za reálný problém. (86 % versus 76 % průměr) a častěji ho považují za důsledek lidské činnosti (76 % versus 72 % průměr).
  • Mají výrazně negativnější názor na stav české krajiny. 

Kdo s problémy české krajiny zatočí?

V otázce “co s tím” jsou Češi poněkud bezradní. Sami moc nezmůžou a vláda podle nich dělá pro zlepšení jen velmi málo a když už, nedaří se jí efektivně zakročit. A od Evropské unie čekají v boji o zachování krajiny ještě méně než od tuzemské garnitury. 

Jen třetina Čechů, Moravanů a Slezanů má pocit, že něco na vlastní pěst zmůže a že má smysl se o zlepšení stavu přírody vůbec pokoušet. Na druhou stranu 59 % svoji úlohu vidí tak, že něco málo přeci jen změnit dokáží. Dohromady se z obou skupin složí většina, která to “s tou naší zahrádkou” nevzdává.  Vyloženě rezignovaných je pouze 7 % populace. 

Testovat už může každý!

Tahle case study vám ukáže, jak na to.

Překvapivé porovnání

Porovnali jsme dvě známé značky Alza a Mall pomocí tradičního dotazníku. Potom jsme použili náš výzkum podvědomí. Víte jaký byl rozdíl ve výsledku?