Koronavirus jako značka
Když se na koronavirus podíváme trochu marketingově, je to hodně silná značka. Jeho kampaň má obří globální zásah a šíří se opravdu virálně. Zatímco ostatní značky se v nás ale snaží vzbudit pozitivní emoci, abychom si ji koupili, značka koronaviru v nás vzbuzuje strach. Jak se to děje?
V lidském podvědomí se větší a složitější koncepty ukládají jako balíčky symbolů – tvarů, barev, zvuků, slov. Termín koronavirus je pro nás, pro každého zvlášť a unikátně, definovaný tím, co máme v tom balíčku nastřádané a jaké z toho máme pocity. Může to být třeba rouška, dezinfekce, obrázek viru (v záhlaví článku vidíte jeho speciální odnož jménem “korozoro”), číslo R, neobvyklá slova a sousloví jako “promoření” nebo “virulentní”, která jsme doteď příliš nepoužívali a najednou se jimi rozhovory jen hemží.
Symbolem může být prakticky cokoliv, s čím se potkáváme dostatečně často na to, abychom si to zapamatovali, co je odlišné, abychom si to dokázali přiřadit ke správnému konceptu (balíčku), a co v nás vzbuzuje nějaké emoce. (Kdo čte blog pravidelně, tuší, že myslíme svatou trojici behaviorálních efektů: snadné zpracování, kontrast a dobrý pocit.)
My jsme z balíčku nazvaného koronavirus pomyslně vytáhli jedno konkrétní propojení: koronavirus - emoce strachu. Zajímalo nás, jak v současné situaci funguje. A tak jsme začali hledáním toho, co je typické pro lidi, kteří se teď hodně bojí, v porovnání s celou populací? Co mají společného? Kdo jsou? Takové otázky si teď budeme klást.
Šíření strachu v Česku
Zažíváte teď něco z toho? Tak jsme se ptali respondentů. A pochopitelně nejvýš v žebříčku obav je aktuálně zdraví, milovaných lidí i vlastní. Následující zdroje úzkosti už se týkají převážně ekonomických dopadů krize, obav o živobytí.
Máte obavy z něčeho jmenovaného?
Bezmála devět z deseti Čechů aspoň občas pomýšlí na rodinu a přátele s obavou. O sebe se bojíme o něco míň, i když pořád hodně. Strach o sebe má polovina populace.
zažívám často
zažívám občas
Lidé, kteří si “mohou dovolit” myslet především na své blízké, jsou na tom v průměru finančně lépe. Převládající životní okolnosti skupiny, která se o sebe často bojí, napovídají, že k tomu mají minimálně z ekonomického hlediska důvody. Skoro polovina z nich patří k nízkopříjmové části obyvatel a práci, i za normálních podmínek, hledá obtížně. Nejistota, jestli budou mít na další nájem peníze, jestli jim výdaje nepřerostou přes hlavu, pak výrazně ovlivňuje jejich emoce. O tom víc později.
Mají často strach o ostatní Mají často strach o sebe
Z čeho strach pramení?
Předem varujeme, tahle část bude trochu složitější. Ale jak se teď říká: společně to zvládneme.
Proč se jeden člověk bojí víc než druhý? To je velmi individuální věc, otázka jeho osobnosti, psychického stavu, životních okolností. To z kvantitativního výzkumu nevyčteme. Proč se ale tisíce lidí bojí víc než jiné tisíce? Když se díváme na velká čísla, dokážeme objevit rámcové principy, obecná pravidla, pravděpodobnosti, které nemusí platit pro každého zvlášť, ale existují v nějaké míře v populaci. Na téhle úrovni se teď budeme pohybovat. Hledáme odpověď na otázku: “Kdy se lidi víc bojí?”
Zase si pomůžeme byznys příkladem. To, že nějaká značka způsobí, že mám radost, je dáno tím, že dokáže uspokojit nějakou mojí potřebu. Například mám rád Ikeu, protože uspokojí mojí potřebu dobře spát. Strach taky pracuje s našimi potřebami, ale obráceně. To, že se bojíme, se děje kvůli tomu, že některá z našich potřeb není právě uspokojená.
Zpátky k výzkumu. Vezmeme to krok po kroku. Nejdřív jsme tedy identifikovali, které potřeby jsou pro respondenty klíčové. Nabídli jsme jim celou řadu příkladů a zjišťovali, jak důležité pro ně je například mít kontrolu nad svým životem, oporu v dalších lidech, jistotu, klid, bezpečí, orientovat se ve světě kolem sebe atd.
A pak nás právě zajímalo, které z těch pro ně podstatných potřeb, teď nemají naplněné, co jim chybí. Tomu říkáme deficit potřeby. Deficit potřeby může způsobit strach. Jak to poznáme? Že daný deficit cítí daleko častěji právě lidé, kteří se o sebe bojí.
A jak je to konkrétně? Vyděšeným lidem tedy oproti populaci skoro dvojnásobně často chybí tyto základní věci: finanční zajištění, bezpečí a jistota.
Je to pro ně klíčové a zároveň to často neprožívají:
všichni
Skupina, která se o sebe momentálně hodně bojí, má společné to, že neví, jestli bude mít kde bydlet a za co jíst, necítí se v bezpečí, když jde jen tak po ulici a nemá v životě jistotu, neví, co čekat další den. Přitom všechny tyto věci, jsou pro ni extrémně důležité.
You don’t say, captain Obvious?
Stejně tak dobře ale mohla se strachem souviset třeba dezorientace ve světě. “Nerozumím tomu, co se kolem mě děje, tak se bojím.” To se ale nepotvrdilo, co víc, tato potřeba má, co se strachu týče, jen velmi malou váhu.
Uf! Odteď už to bude jednodušší, slibujeme!
Nejsme na všechno sami
Výzkum také ukázal, že se strach umocňuje, když lidé cítí, že jsou na všechno sami. My, jako společnost, to ale poměrně zvládáme. Máme pravděpodobně dobře rozvinuté rodinné vztahy, staráme se o své blízké, startují různé druhy pomoci, čehož třeba bylo na jaře dobrým symbolem svépomocné šití roušek.
Důvěra ve vládu ale mezi vlnami dramaticky klesla. Už nevěříme politikům, že se o nás dokáží postarat. Proti mocným a všudypřítomným symbolům koronaviru nejspíš nepostavili dost výrazné symboly, které by nás uklidnily. Do naší mentální složky “vláda” přibylo za poslední dobu jen málo prvků, které by nám napovídaly, že máme plán, kontrolu, víme, co děláme. Na tohle, troufneme si tvrdit, Hamáčkův červený svetr ani Babišova červená čepice nestačí.
Tady to vidíte v číslech sami. Názor na to, jak se vládě daří o občany postarat, se mezi první a druhou vlnou prakticky obrátil. Zatímco v březnu mělo ještě 59 % populace pocit, že se vládě daří krizi krotit, v říjnu už si dvě třetiny myslely opak.
Jak podle vás vláda zvládá současnou situaci?
Skvěle
Drobné výhrady
Velké výhrady
Nezvládá
Bez odpovědi
Vývoj strachu z koronaviru
Mezi vlnami se také změnil počet lidí, kteří koronavirus vnímají jako ohrožení. Akorát ne tím způsobem, který bychom intuitivně čekali. Zatímco v březnu bralo virus jako riziko pro ně samotné 62 % lidí, v polovině října už jejich zastoupení v populaci kleslo na 40 %. Čísla se samozřejmě mohla dál vyvíjet spolu s listopadovým postupem nákazy. Zajímavé ale je, že skupina lidí, která se viru bojí opravdu hodně a považuje ho pro sebe za hrozbu, se za půl roku nijak nezměnila. Jádro vyděšených lidí zůstalo stejně velké bez ohledu na hodnotu čísla R.
Psychosomatická souvislost
Covid-19 je přitom všude kolem nás, fyzicky se mu brání obtížně a “mentální roušku”, která by nás ochránila před špatnými zprávami, zatím nikdo nevymyslel.
S vyšší hladinou strachu proto zažívají lidé také další pro ně neblahé fyzické dopady. Červeně v grafu jsou vyznačeni respondenti, kteří o sebe mají často strach. Půlka z nich je pořád unavených, špatně spí, jsou nervózní a cítí se nervózní, jako na trní. Šedá linka představuje všechny Čechy, celou populaci, a ani to není žádná sláva.
Jak podle vás vláda zvládá současnou situaci?
všichni
Spolu s pocitem strachu přichází lidem do života také více smutku a ubývá radosti. A třetina těch, které strach sužuje, se vyloženě děsí, co budoucnost přinese.
Strategie, jak se vyhnout strachu
Jak se Češi strachu brání? 62 % lidí pracuje se strachem tak, že si uvědomí: mohlo by to být ještě o dost horší. To je náš postup číslo jedna. * Polovina si ráda povídá s někým blízkým, čímž vlastně naplňuje důležitou potřebu mezilidské opory, ubezpečují se tak, že nejsou na všechno sami. Čechům také pomáhá dozvědět se o problému co nejvíc informací, nastudovat ho. A zaměřit se pouze na ty aspekty, které dokáží bezprostředně ovlivnit. Často doporučované meditační a zklidňující techniky pak zkouší 13 % populace.
* Behaviorální okénko: Myšlenkový experiment podle Amose Tversky. Představte si, že se cítíte lépe než teď. O kolik šťastnější můžete v tuhle chvíli být? A teď si zkuste představit, že je vám hůř než teď. A o kolik hůř by mohlo být. Co všechno by se mohlo stát.
Při odpovídání prvního si možná představíme, že jsme se líp vyspali, na účtě přistálo pár milionů a zase otevřely hospody. Možnosti, jak odpovědět na druhou otázku, jsou ale nekonečné. Představte si to jako škálu. Pravděpodobně se nacházíte blíž k variantě “mám se nejlíp” než k variantě “tohle je největší peklo.” Český postup na uklidnění no. 1 tu nachází oporu.
Absence strachu ale neznamená víc radosti
Prožívání radosti není opakem prožívání strachu. Zmírňovat strach neznamená zároveň zvyšovat radost. Osa radost-strach prostě nefunguje jako houpačka. Radost je jiná emoce a podmiňují ji jiné potřeby. Pro šťastnější dny je důležitější vědět, že se můj život ubírá dobrým směrem. Pomáhá také pocit, že mám život pod kontrolou, ve svých rukou, a nejsem na všechno sám.
Možnosti opatřování radosti jsou pro nás všechny momentálně dost omezené a kdybychom měli covid coby životní styl zobrazit v našem Atlasu Čechů, vypadalo by to plošně zhruba následovně.
Životní styl a volný čas
Víc než je průměr.
Méně než je průměr.
Dobrá zpráva ale je, že i navzdory lockdownu kromě všeho toho dobového strachu a stresu, o kterém teď byla řeč, často zažíváme i pozitivní emoce (důkaz v grafu). Jen houšť! Radost, stejně jako strach, slyší na symboly. Procházka parkem, dobré kafe v kelímku, nebo cokoliv dalšího, co vřelé pocity vzbuzuje ve vás, se také může stát vaším soukromým symbolem radosti, když si toho budete cíleně všímat. Tak buďte tvůrci vlastní kampaně pro dobrou náladu.
Nebát se a být vždy připraven
V době, kdy bezprecedentní množství lidí prožívá každodenní strach, se Skautský institut pustil do pořizování rozhovorů o jeho překonávání a hledání odvahy. Pro tento projekt jsme strach zkoumali a Vojta výsledky shrnul v rozhovoru pro pořad Nebát se.
https://www.youtube.com/watch?v=wGebmaGMCfE
O výzkumu
Kvantitativní výzkum, reprezentativní vzorek české online populace 1000. Sběr dat 8. – 13. října 2020.
